Blog

Dřevo je jako stavební materiál znám už od nepaměti a jeho popularita přetrvává dodnes. Nejčastěji ho můžeme vidět v interiéru na podlahách, kde v sobě snoubí praktičnost a eleganci. Dnes velmi často vídáme v domácnostech podlahy vinylové, které přímo k nám domů přinášejí alespoň trochu přírody. Dřevěné podlahy však nejsou výjimečné jen díky svému vzhledu, ale i dlouhé životnosti nebo skutečnosti, že dokáží stárnout s neskonalou grácií. Přesto je dřevěné podlaze potřeba věnovat alespoň trocha péče a vztahují se na ní jiná pravidla než na podlahy z umělých materiálů. Jak na správnou údržbu dřevěné podlahy, která nám díky tomu bude dobře sloužit?

 
Základní povrchovou úpravu provádíme za pomoci speciálních olejů a laků. Nesmíme však zapomínat na kvalitní čisticí prostředky, které patří též k základní výbavě pro dřevěné podlahy. Rozhodně není vhodné setřít podlahu vodou s běžným saponátem, dříve nebo později totiž povrch začne protestovat. Mohou se objevit nevzhledné mapy a dřevo může začít bobtnat. Správný systém ošetřování a čištění jde ruku v ruce s dlouhou životností a vzhledem dřeva. Neméně důležitým faktorem, který ovlivňuje kvalitu dřeva v průběhu času, jsou okolní vlivy prostředí. Kvalitu podlahy ovlivňuje zejména relativní vlhkost vzduchu v místnosti a teplota. Optimální hodnoty v tomto případě činí pro teplotu kolem 20°C a relativní vlhkost v rozmezí 50-60%. Jedná se o ideální klima v interiéru, které neprospívá pouze dřevěné podlaze, ale i masivnímu nábytku nebo vám samotným.

 
Důraz klademe i na samotný povrch dřevěné podlahy. Veškeré pohyblivé části nábytku by měly být osazeny správnými kluzáky a pohyblivé židle správnými měkkými kolečky, které zabrání poškrábání povrchu dřevěné podlahy. Dřevěné podlahy pak co nejméně vystavujeme vodě, která by je mohla nenávratně poškodit.

Ten, kdo se v životě neumí zasmát, to má o poznání těžší než veselí lidé. Protože veselá mysl je prý půl zdraví, a když se pak člověk ještě myje, je zcela zdráv, protože je půlkou zdraví i čistota. A dvě poloviny pochopitelně tvoří, jak je známo, celek.
A lidé se proto baví. A zábava je jim něčím, co pozdvihne náladu, zjasní mysl a pomůže zvládnout i ty nejhorší časy. Pokud je taková zábava pochopitelně k smíchu, což nebývá pravidlem. Protože z dob minulého režimu známe my starší i celou řadu politicky angažovaných zábavních akcí, při nichž se všichni smáli jedině z donucení, aby neměli oplétačky s režimem.

Ovšem aby se člověk bavil, musí si vybrat něco, co ho baví. Protože druhů zábavy je celá dlouhá řada, a ne každá zabírá na každého. Někomu vyhovuje spíše laciné vtipkování, zatímco jiný sází na skutečně moudrý humor, někdo má raději kratičké vtipy a někdo delší scénky završené vtipnou pointou, někdo se baví na masovějších kulturních akcích, zatímco druhému spíše vyhovuje veselení se o samotě někde doma. Někdo má rád vystoupení divadelního typu, jiný zábavu televizní, dalšímu se nejlépe baví třeba v hospodě. A podobných rozdílů bychom našli dost a dost.

Každý by si tedy měl vybrat to pravé. Kdybychom posadili stařičkého pana profesora do hospody nebo ho poslali na diskotéku, rozhodně ho to nepotěší, na rozdíl od hospodských povalečů, respektive omladiny, a když někoho takzvaně jednoduššího posadíme do divadla, kde vystupují Cimrmani, nejspíše usne nejpozději ve chvíli, kdy přijde řeč na to, jak jednou tu troubu moc rozhicovali a ona pak ukazovala neuvěřitelné věci. A zaujme ho snad jedině okamžik, kdy se tedy podívají panu Daňkovi na Ptáčka. Což u vás možná právě vyloudilo úsměv na tváři. Ale možná také ne. Protože jsme zkrátka každý jiný. A to se nemůže nepodepsat ani na tom, co nás baví a co ne.

Pořádek a čistota jdou ruku v ruce se stylovým domovem. Jenže ne každý chce touto rutinní činností promarnit celé sobotní dopoledne. A tak je nasnadě, jak co možná nejvíce tuto všemi nenáviděnou činnost zkrátit na minimum. Na druhou stranu, je pravda, že v neuklizeném prostředí se nikdo z nás necítí příliš dobře. Pojďme se podívat na několik tipů, které úklid minimálně urychlí.

 
Pravidelný úklid a návyky, které zjednoduší život
Je důležité zohlednit hned několik faktorů, přesto je určitým pravidlem, že větší úklid je potřebný jednou týdně. Během týdně však můžeme to svého života zařadit rutinní činnosti, které nám následný úklid minimálně zjednoduší. Nádobí nemyje rád nikdo, pokud tedy máte myčku, máte z půli vyhráno. Snažte se nádobí udržovat čisté a oblečení a další věci na svém místě. Ještě než se uložíte ke spánku, všechny věci usaďte na své místo. Díky této rutinní činnosti, bude ranní vstávání hned příjemnější. Jednou týdně se pak zaměřte na odpadky, utření prachu, vysajte a vytřete podlahy.
 
Jednou za čas je však zapotřebí do očistného rituálu zahrnout i okna či organizaci šatníku. Naštěstí tyto nejméně oblíbené činnosti provádíme jen se změnou ročního období. To je mimo jiné dobrá příležitost i pro vyhození zbytečností, jejichž vyhazovat jste dlouhé roky odkládali.

 
Úložné prostory jako nezbytnost
Úložné prostory organizaci celého domova do velké míry usnadní. Vše nepotřebné jde vcelku snadno schovat za zavřené dveře, kam nikdo nepovolaný nemá přístup. Je však důležité, aby každá věc v domácnosti měla dané místo, jedině tak nebude hodiny běhat po místnosti a hledat jednu konkrétní věc. Povětšinou se totiž objeví na místě, kde byste to přinejmenším nečekali. Díky dostatku úložných prostor se také vaší domácnosti vyhnout přeplněné věšáky nebo židle v obložení nejrůznějších svršků.

Už dávno se traduje, že s úsměvem jde všechno líp. A něco na tom určitě bude, i když pochopitelně není smích v nejedné situaci zrovna žádoucí. Muži třeba zrovna nepřijde vtipné, pokud se obnaží před svou novou známostí a tato se při pohledu na okrasu jeho těla začne smát a není k uklidnění, ne vždy je nadšený ten, kdo vyvolá smích okolostojících tím, že spadne do kanálu a podobně. Ale přesto se my lidé rádi smějeme, zábava nám nebývá cizí. A protože bych rád vyloudil úsměv na vašich tvářích, jeden humorný příběh bych tu pro vás měl.

Existuje jedna rodina, tvořená matkou, otcem, synem a dcerou. Plus občas i babičkou z matčiny a dědou z otcovy strany.
Matka je tu ženou, která se ze všech svých sil snaží, aby byla ona rodina aspoň trochu funkční, jenže se jí to v podstatě nedaří. Protože ji její syn často ignoruje a s manželem – přitroublým alkoholikem to nemá také ani trochu snadné.
Tento manžel, alkoholik nejednou bez zábran a ducha mdlého, který dělá jednu hloupost za druhou, má zcela paradoxně vysoce zodpovědnou funkci, na kterou nestačí a ve které dnes a denně ohrožuje životy lidí široko daleko. Ale nikdo ho z práce nevyhodí, i když mu šéfuje skutečný zlovolný despota, se kterým vydrží jenom jeho věčný patolízal.

Tento otec pak krajně neblaze působí na svého syna, který je hyperaktivní a co chvíli má nějaký průšvih a být to u nás, byl by už rodině zřejmě dávno odebrán.
Je s podivem, že aspoň dcera tu za něco stojí. Ta je inteligentní, zvídavá a snaživá snad až příliš, vysoce motivovaná ke studiu. A jak už tomu, tak bývá, nejednou trpí kvůli zlomyslnostem a alotriím svého bratra a otce, kteří jí házejí klacky pod nohy.
Babička se tu objeví jenom zřídka, protože po ní jde už dlouhou řadu let policie, děda je pak už starý, senilní a nejednou i uprostřed věty usíná.
A tato rodina žije a snaží se nějak fungovat, což pochopitelně vlastně ani moc nejde. Protože tu negativní vliv mužské části zcela maří snahy části ženské. A tak je to jeden malér za druhým.
To je legrace, že? To jste se nasmáli!
Cože? Nenasmáli? Vy nemáte rádi televizní Simpsonovy?

Lidé potřebují být zdraví. Ne proto, že by to někdo nařídil, ale prostě proto, že jenom ti zdraví mohou plně využívat svůj potenciál a užívat si toho, co jim život nabízí. A proto bychom se o své zdraví měli starat. A také se o něj jako společnost staráme. Ale ne vždy zrovna tak, jak bychom se o něj starat měli.
Pod pojmem péče o zdraví si totiž my lidé nejednou vlastně představujeme hlavně to, že běžíme k doktorovi, kdykoliv naší tělesné schránce něco schází, kdykoliv něco nefunguje tak, jak by to fungovat mělo.  Naše zdravotnictví se nám pak stará o to, abychom se všech těch různých neduhů zbavili. Zatímco my sami jsme spíše přeborníky na huntování si svého těla.

Zdraví je prostě pro lidi to nejcennější. A pokud se nad tím zamyslíme, je tomu tak nejenom kvůli tomu, že je nám lépe, když jsme zdraví, než když stonáme. Je tomu tak i z pohledu toho, kolik stojí fungování našeho zdravotnictví.
Kolik jenom peněz stojí naše zdravotnická péče! To jsou cifry, nad kterými nejednou oči vylézají z důlků. Pokrok se tu totiž nezastavil, a tak se objevují stále nové medicíny i léčebné postupy, jsou tu stále roztodivnější nástroje a přístroje, jež mají lidstvu pomoci bojovat s chorobami i úrazy.

Už dávno se nespokojujeme s tím, že nám na vysoký krevní tlak a celou řadu dalších neduhů naordinují přikládání pijavic, už dávno si nenecháváme u lazebníka pouštět žilou, psychiatrie si dávno nevystačí jenom se studenými střiky a přikurtováním pacientů, dávno se nespoléháme jenom na bylinky od nějaké babky kořenářky a zubní péče nesestává s toho, že zajdeme s bolavým zubem ke kováři, který nám ho vytrhne. Dnes tu máme antibiotika, antidepresiva, antiemetika, hypnotika, sedativa, laxativa, dnes máme očkování proti kdečemu, dnes už nejsou ničím neobvyklým ani ortézy, ani protézy.
Dnes už je toho – jak se říká – objeveno a prozkoumáno tolik, že nenajdeme člověka, který by byl úplně zdravý. Na každém z nás se něco najde, u každého je něco v nepořádku. A nad tím bychom se určitě měli zamyslet.

Jestli je něco, co je opravdu rozdílné, pak jsou to nákupy mužů a žen. Něco takového je pochopitelné, jelikož ženy mají tendenci si vše, co najdou, vyzkoušet. Muži ale něco takového příliš nedělají.
Něco takového se ale úplně nemusí vyplatit. Pokud člověk nakupuje v obchodě s oblečením, rozhodně by si danou věc měl vyzkoušet, protože se klidně může stát, že mu nebude sedět a tak by poté bylo potřeba řešit reklamaci a to zcela zbytečně.
Mnohé muže něco takového nenapadne a poté toho litují. Neudělali by chybu, pokud by v něčem takovém změnili přístup.

Muži by se mohli od žen učit, jak správně nakupovat, aby měli jen oblečení, které jim opravdu bude slušet a za které neutratí až příliš mnoho.
Našli bychom celou řadu mužů, kteří jsou schopni za nějaký ten kus oblečení utratit neskutečnou sumu a to jen proto, že neumí nakupovat ve slevách, kde se dají sehnat skvělé věci a to za pár korun.
Ženy jsou v obchodech schopny strávit i celý den. Muži naopak nikoliv. Ti jsou schopni zajít pouze do jednoho obchodu a tím pro ně nákupy končí.
Jestli je ale něco, co by mohlo nejen ženám, ale i mužům pomoci vyčistit si hlavu, pak jsou to právě nákupy. Věřte, že něco takového může skutečně pomoci.
Jestli je ale něco, co mají jak muži, tak i ženy společné, pak je to to, že neradi nakupují rifle. Nákup něčeho takového je pro mnohé noční můrou a to zejména, pokud nemohou najít nic, co by jim sedělo.

Pokud je ale místo, kam jistě více než rády zajdou nejen ženy, ale i muži a to zejména při nakupování, pak je to dobrá kavárna, kde si dopřejí výtečnou kávu.
Jsou věci, ve kterých jsou muži i ženy stejní. Jsou ale i takové, ve kterých se liší.
Každý z nás má jiný způsob nákupu, což je pochopitelné.
Rozhodně ale stojí za to se alespoň jednou za čas po nějakém tom obchodě projít a podívat se, zda by se vám nedopařilo najít něco, co by vám slušelo a v čem byste se cítili dobře.
Neváhejte a pořiďte si nějaký ten pěkný kousek i vy a to co možná nejdříve.
Nákupy vám mohou pomoci se odreagovat, což není na škodu.

Dokud jsme my lidé zdraví a nic zásadnějšího naši tělesnou schránku nesužuje, můžeme být spokojení. Protože je těm zdravým z nás dopřáno žít daleko kvalitnějším životem, než jaký mohou vést ti, jimž není po zdravotní stránce zrovna přáno. Ale jakkoliv je takové zdraví důležité, nejednou s ním my lidé přímo neskutečně hazardujeme. A teprve ve chvíli, kdy nás toto opustí, začínám honem zachraňovat, co se ještě zachránit dá. To ale jenom do chvíle, než jsme zase v pořádku a můžeme začít znovu hřešit.

Čím vším si jenom my lidé dokážeme své zdraví huntovat! Je to vlastně vesměs notoricky známé, ale přesto neuškodí, když si to znovu připomeneme, byť je to obvykle stejné, jako když se hází pověstný hrách na zeď. Prostě popíjíme vodu, to ale ne tu běžnou, ale tu takzvanou ohnivou, kouříme, nepravidelně se stravujeme a konzumujeme přemíru tuků a cukru na úkor vitamínů, málo se hýbeme a nejednou si neprospíváme ani užíváním drog či zbytečné přemíry všelijakých léků, jež by měly pomáhat, ale všeho moc škodí.
A na vině tomu, že naše zdraví strádá, nejsme pochopitelně jenom my sami. Kolem nás se vyskytuje celá řada znečišťovatelů životního prostředí, vzduch a voda nejsou už dávno po stránce kvality tím, čím bývaly, potraviny, které konzumujeme, jsou plné chemie, hnojiv, postřiků a kdo ví, čeho všeho ještě.

A ačkoliv se máme lépe než snad všechny předchozí generace, moříme se i stresem, který našemu zdravotnímu stavu rovněž neprospívá. Nervujeme se, pořád se za něčím ženeme.
Žijeme prostě nedokonale. A doufáme, že to snad naše srdce, plíce, játra, ledviny, žaludek, mozek a další nepostradatelné orgány našeho těla vydrží. Stále se ženeme za něčím. A co si tak nakonec uženeme? Nejednou namísto toho vytouženého třeba infarkt.
Víme to všichni. Ale dáme si říci a něco na tom změníme? Sotva. Protože nám náš život vyhovuje. Dokud už není pozdě.

Lidem je zábava vlastní. A to už odedávna, a skoro bych se vsadil, že odjakživa. Nebyl jsem sice u toho, ale skoro bych se vsadil, že se i náš praprapředek rád zasmál, třeba když některý z jeho společníků-lovců při uhánění kořisti zakopnul a upadl do bláta.
Ale není zábava jako zábava. Každý člověk je jiný, každá doba si žádá své, a proto se my lidé někdy rozesmějeme tam, kde by to ostatní ani nenapadlo, případně právě naopak. Jak tomu třeba bylo kdysi, když Američané u jakéhosi svého vážného filmu nechápali, proč se našinci smějí, když zazněla věta o tom, že nenašli nikoho ze zločinců, jenom čtyři samopaly z Československa. Inu, co pro ně bylo v podstatě politicky angažovanou zmínkou, to nám připadalo snad právě pro onu angažovanost směšné.

Inu, každá doba a každá společnosti si žádá své. Zůstaneme-li třeba u nás doma, možná mnozí z nás ještě zavzpomínají na časy minulého režimu. I tehdy jsme tu měli zábavu, ovšem preferovala se pochopitelně jenom ta režimu příznivě nakloněná. Režim stranil humoristům a rádoby humoristům, kteří měli rudou knížku, bez ohledu na to, zda tito byli vtipní, každá scénka musela být v nejlepším případě angažovaná a v nejhorším případě aspoň natolik důkladně promyšlená, aby se v ní neobjevilo něco, co by se snad mohlo dotknout někoho z funkcionářů, co by snad ironizovalo panující režim nebo ‚glorifikovalo‘ nepřátelský kapitalismus. Kolik jenom měli kvůli tomu posledně zmíněnému problémů Cimrmani, kolik filmů skončilo v trezoru a kolik vystupujících na indexu! Kolik umělců se někdy, a třeba i nadlouho, nesmělo objevit na scéně proto, že si pustilo ústa na špacír!

A tak jsme dlouho čekali na novou dobu, kdy už se bude smět říkat cokoliv. A dočkali jsme se. Dnes už se smí říkat v podstatě cokoliv. A mělo by tak být k dispozici i více humoru. Ale nejednou stejně jako kdysi není nabízející se humor k smíchu. Právě proto, že už do něj můžou fušovat i ti, kdo nejsou ani trochu vtipní. Kvůli čemuž se nejednou nejlépe zasmějeme u komedií pro pamětníky. Třeba u Chalupářů nebo Trháku. Dnes už necenzurovaných a nezakazovaných kvůli ‚morálnímu pádu jednoho zpěváka‘.

Asi ani vás nepřekvapí, že snad každá žena v dnešní době používá kosmetiku. Každá žena má ve své domácnosti něco, bez čeho nedá ani ránu.
Jistě byste někde v domě či bytě dané ženy našli přinejmenším řasenku nebo jelení lůj.
Je celá řada věcí, které ženy v dnešní době využívají.
Existují ženy, které používají kosmetiku, která je decentní. Něco takového je rozhodně více než dobře. Existují ale i takové, které to s kosmetikou přehánějí a ve výsledku nevypadají tak, jak by měly.

Říká se, že přirozenost je nejlepší. Pokud přirozenost podpoříte řasenkou a jelením lůjem, rozhodně tím neuděláte chybu.
Je ale na každé ženě, jak se rozhodne na danou událost připravit. Ne nadarmo se ale říká, že méně je více.
Existuje celá řada výrobců kosmetiky a tak si má člověk rozhodně z čeho vybrat. I vy si jistě najdete takového výrobce, jehož kosmetika vám bude skutečně vyhovovat a která bude splňovat vaše očekávání.
I vy si můžete pořídit to, co vám bude vyhovovat a to klidně ještě dnes.
Jestli je něco, co je pro mnohé ženy rozhodující a to zejména při koupi kosmetiky, pak je to cena za něco takového. Na jednu stranu je to pochopitelné, protože rozhodně narazíte na kousky, které jsou opravdu drahé, ale narazíte i na takové, které jsou cenově ideální a se kterými si bez problémů vystačíte.
Určitě stojí za to si nákup něčeho takového promyslet.

Je rozhodně dobré zvážit, co využijete a co naopak nikoliv, abyste poté své koupě nelitovali.
Neváhejte a promyslete si kosmetiku, která by pro vás mohla být ideální i vy a to nejlépe ještě dnes.
Jak se říká, jsou věci, které by člověk neměl odkládat na později. Promyslete si něco takového co možná nejdříve.
Čím dříve tak učiníte, tím rozhodně lépe, jelikož si budete moct daný kousek, který se vám bude hodit, zakoupit a to možná ještě dnes.
Mějte i vy ty nejlepší kosmetické kousky.

Jestli je něco, co je opravdu důležité, pak jsou to vztahy mezi rodiči a dětmi. Našli bychom celou řadu rodin, které mezi sebou dobré vztahy nemají a rozhodně to není dobře.
I když si to někteří neuvědomují, něco takového se může na dítěti podepsat více, než by jeden čekal.
Pokud se rodiče dítěti nevěnují, může mít v budoucnu velké problémy.
Není důležité se dítěti pouze věnovat, ale také jej podporovat. Jestliže své dítě nepodporujete, pak byste to měli napravit, protože i něco takového se na něm může podepsat.

Ty děti, které nebyly v mládí podporovány, a rodiče se jim nevěnovali, to v životě nemusí mít zrovna jednoduché. Mohou mít velký problém například v partnerském vztahu, což není zrovna ideální.
Všichni rodiče, kteří se svým dětem nevěnují, by měli co možná nejdříve změnit přístup, jelikož se to může na dítěti opravdu podepsat.
V mnohých případech se také stává, že děti vědí, jací rodiče v budoucnu nechtějí být.
Bohužel těchto případů je čím dál tím více.
Rodičovství není jen o to starání se o dítě po narození. Je to také o podporování a věnování se a to nejen v mladistvém věku.
Děti své rodiče opravdu potřebují a to i přesto, že si mnozí mohou myslet, že je opak pravdou.
Je pochopitelné, že rodiče mohou být z dítěte unavení, ale to určitě není důvod k tomu, aby se svému dítěti nevěnovali.

Jestliže víte o rodičích, kteří se svému dítěti nevěnují tak, jak by měli, neudělali byste chybu, pokud byste je na to upozornili. Je možné, že na vás budou ze začátku naštvaní, ale pokud si to uvědomí a situaci napraví, budou vám naopak vděční.
Ani vaše dítě nemusí mít v budoucnu žádné problémy. Je jen potřeba se mu věnovat tak, jak je potřeba.
Ukažte vašemu dítěti co je to láska, soucit a také porozumění. Do života se mu to bude skutečně hodit.
Možná, že vám v budoucnu za vše, co jste jej naučili, ještě poděkuje.