Lidé potřebují být zdraví. Ne proto, že by to někdo nařídil, ale prostě proto, že jenom ti zdraví mohou plně využívat svůj potenciál a užívat si toho, co jim život nabízí. A proto bychom se o své zdraví měli starat. A také se o něj jako společnost staráme. Ale ne vždy zrovna tak, jak bychom se o něj starat měli.
Pod pojmem péče o zdraví si totiž my lidé nejednou vlastně představujeme hlavně to, že běžíme k doktorovi, kdykoliv naší tělesné schránce něco schází, kdykoliv něco nefunguje tak, jak by to fungovat mělo. Naše zdravotnictví se nám pak stará o to, abychom se všech těch různých neduhů zbavili. Zatímco my sami jsme spíše přeborníky na huntování si svého těla.
Zdraví je prostě pro lidi to nejcennější. A pokud se nad tím zamyslíme, je tomu tak nejenom kvůli tomu, že je nám lépe, když jsme zdraví, než když stonáme. Je tomu tak i z pohledu toho, kolik stojí fungování našeho zdravotnictví.
Kolik jenom peněz stojí naše zdravotnická péče! To jsou cifry, nad kterými nejednou oči vylézají z důlků. Pokrok se tu totiž nezastavil, a tak se objevují stále nové medicíny i léčebné postupy, jsou tu stále roztodivnější nástroje a přístroje, jež mají lidstvu pomoci bojovat s chorobami i úrazy.
Už dávno se nespokojujeme s tím, že nám na vysoký krevní tlak a celou řadu dalších neduhů naordinují přikládání pijavic, už dávno si nenecháváme u lazebníka pouštět žilou, psychiatrie si dávno nevystačí jenom se studenými střiky a přikurtováním pacientů, dávno se nespoléháme jenom na bylinky od nějaké babky kořenářky a zubní péče nesestává s toho, že zajdeme s bolavým zubem ke kováři, který nám ho vytrhne. Dnes tu máme antibiotika, antidepresiva, antiemetika, hypnotika, sedativa, laxativa, dnes máme očkování proti kdečemu, dnes už nejsou ničím neobvyklým ani ortézy, ani protézy.
Dnes už je toho – jak se říká – objeveno a prozkoumáno tolik, že nenajdeme člověka, který by byl úplně zdravý. Na každém z nás se něco najde, u každého je něco v nepořádku. A nad tím bychom se určitě měli zamyslet.
