Ale pozor, není to myšleno tak, že budete trpět samomluvou a nepustíte toho druhého ke slovu. Všimněte si sousloví mluvte – vnímejte. Vnímejte proto svého partnera, jak se chová, dívejte se při mluvení na něho. Jestliže tomu druhém něco říkáte a je jedno, jestli příhodu ze zaměstnání nebo co se doma událo za jeho nepřítomnosti – dívejte se na něho! Jen tak poznáte, zda vám rozumí, co říkáte, ba i – zda ho to zajímá. A podle toho můžete měnit tok své řeči. A vy – druhá strano – když vám partner něco chce říct – poslouchejte ho. Jestliže něčemu nerozumíme, vzneste otázku. Nemávněte nad tím v duchu rukou, to pak není rozhovor, ale samomluva. Neskákejte mu ale do řeči, nechte ho vždy domluvit alespoň nakousnutou větu.
Všimli jste si, jak někdy spolu komunikujete? Manžel čte v obýváku noviny, vy stojíte u kuchyňské pracovní desky, připravujete večeři a mluvíte spolu, aniž byste zvedli k tomu druhému svůj zrak. Někdy i mimoděk odpovídáte na jeho dotazy, aniž byste se na sebe podívali. Překřikujete se z jedné místnosti do druhé, aniž byste vážili těch pár kroků a přišli k sobě. A když už byste k sobě přišli, pak byste se mohli třeba i obejmout …? Objímejte se, pohlaďte se i mimoděk. Prostě jen tak.
Komunikace v dnešní době dostává na frak. Lidé si už na ulici nepotřásají rukama při setkání, nevidíme jim do obličeje. Sledujeme jen oči nad upnutou rouškou. Nevidíme mimiku, nevnímáme jak se tváří, když s nimi prohodíme alespoň pár slov. A to si bohužel začínáme odnášet i do svých soukromých životů.
Nedovolte, aby vás tato doma ne-komunikace převálcovala. Mluvte spolu doma s partnerem, s dětmi a dívejte si vzájemně do očí, smějte se spolu. Vytáhněte Člověče, nezlob se! Anebo si dokupte jiné společenské hry. Zvláště ty, u kterých se zasmějete, třeba „Bombu“. Je to skvělá hra, u které se spolu do sytosti pobavíte. A jak známo – smích léčí.
