Sny patří do života každého z nás. Jsou lidé, kteří tvrdí, že se jim nikdy nic nezdá. Těch je ale velice málo, a ještě k tomu to není tak docela pravda. Oni si jen své sny nepamatují. A to je docela škoda.
- Sny nás totiž mohou inspirovat i ve chvílích, kdy bdíme.
Je pravda, že kolikrát máme sen, který se snažíme zapomenout cíleně, ale těch je většinou málo. Pokud nás zlé nebo děsivé sny přímo pronásledují, měli bychom se zamyslet nad řešením. To už totiž nejsou sny, ale spíše noční můra.
- Pak jsou sny, které neškodí, ale příliš inspirace také nepřinášejí.
-
Jedná se většinou o vize, které jsou způsobené některou denní činností.
- Mohou být reakcí na náročný pracovní den nebo fyzickou aktivitu.
Franz Kafka vnášel do svých děl zážitky ze svých snů
Svými sny se nechávala inspirovat celá řada umělců. Většinou se jedná o ty, kteří vytvářejí nějaké hmatatelné hodnoty. Sny do svých děl promítají tedy malíři, sochaři, básníci a spisovatelé.
- Jedním z nejznámějších spisovatelů, který do svých knih komponoval své noční vize, byl i Franz Kafka.
Sen o dr. Jekyllovi a panu Hydovi
Byli ale i spisovatelé, kterým se údajně zdálo celé jejich dílo a oni po probuzení jen odevzdali příběh na papír. Anebo se jednalo o hlavní zápletku, která byla nejdůležitější.
- Takto údajně vzniklo slavné dílo Roberta Louise Stevensona – Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda.
Jestli to byla pravda anebo chtěl Stevenson jen zvýšit zájem o své dílo, už se asi nedozvíme. Tvrdil, že si dlouho namáhal hlavu nad nějakým zajímavým motivem a stále nic nepřicházelo.
- Až jednu noc měl sen, ve kterém stál u okna a náhle se rozdělil ve dvě osoby.
- Jedna z nich byla pronásledována za nějaký zločin.
Zbytek už prý Stevenson dotvořil bez pomoci snových myšlenkových pochodů.Ať už vzniku slavných děl světové literatury předcházela inspirace z jakéhokoliv zdroje, důležitý je výsledek. A ten jistě u obou pánů spisovatelů stojí na přečtení.
