Když se rozhlédnete po svém okolí, uvidíte všude domů a bytů habaděj. Ale tyto mají jeden zásadní ‚nedostatek‘. A sice ten, že v nich už obvykle někdo bydlí. Byty jsou k tomu sice určené a je to tak správně, že jsou k podobnému účelu využívány, jenže pro někoho, kdo shání bydlení pro sebe, je to přece jenom poněkud deprimující. Vidět tolik objektů, ve kterých by dotyčný chtěl bydlet, a vědět, že v nich bydlet nebude, protože už jsou tyto zabrány někým jiným.
Když pak takový po bydlení se shánějící člověk narazí na objekt, který je volný, neobývaný, mohl by zajásat. Konečně něco našel. Jenže ani v takové situaci není ještě jásot na místě. Protože důvodů, proč některý objekt není využíván, bývá povícero. A ne vždy je nějaký byt či dům volný jenom proto, aby se do něj mohl případný zájemce nakvartýrovat. Existují přece i nebytové prostory, i investiční či komerční objekty a podobné typy nemovitostí, v nichž se na bydlícího nájemníka nečeká. Případně tu mohou být i byty ještě nezkolaudované nebo naopak ty v natolik havarijním stavu, že se v nich bydlet ani nedá.
A tak už začíná hledající člověk přece jenom trnout. Podaří se mu vůbec najít místo, kde by se mohl usídlit a žít? Bude tu i pro něj nějaký ten byt nebo dům?
Kdo hledá, ten ale nakonec naštěstí přece jenom něco objeví. Protože i nemovitosti čekající na nájemníky nebo nabízené ke koupi existují. A ten, kdo se v nich chce zabydlet, tedy může.
I když vlastně pořád ještě nejednou nemůže. Třeba proto, že nemá na to, aby složil u nájemního bytu požadovanou kauci, nebo se dotyčný z nějakého důvodu panu domácímu právě nezamlouvá, a na koupi objektu do vlastnictví se pak shánějí peníze ještě daleko obtížněji. Protože jde o hodně drahou záležitost.
Ale nakonec se obvykle něco najde a nějak se to zařídí. Aby člověk měl kde bydlet. Což je k normálnímu životu nezbytné.
