Většina z našinců už dnes používá kosmetiku naprosto automaticky, má ji za naprostou samozřejmost. Někdo jí pak používá třeba i jen naprosté minimum, zatímco jiný jí může být pokryt natolik, že vypadá pomalu jako živá reklama na drogérii. A asi nejrozumnější je, když člověk zvolí pověstnou zlatou střední cestu. Protože málo může být málo, ale současně zároveň všeho moc škodí.
Dá se říci, že je-li kosmetika doménou nějaké části naší společnosti, jsou to zřejmě v první řadě ženy. I když se pochopitelně určitě najdou i četné výjimky. A není tomu tak určitě kvůli tomu, co se občas zlomyslně říká, že se ženy malují a voní, protože jsou in natura ošklivé a páchnou. Prostě se tyto zřejmě chtějí maximálně líbit, chtějí být středem zájmu, a tak se zdokonalují, jak to jenom jde, právě kosmetiku nevyjímaje.
A kolik takové kosmetiky jenom existuje! To normální chlap nedokáže snad ani vyjmenovat. Jsou tu různé krémy, pudry, parfémy, kolínské vody a jiné tekutiny, jsou tu řasenky, oční stíny, pleťové masky, jsou tu výrobky na přírodní bázi i ryze chemického původu. A všechny jsou prý přímo úžasné, všechny člověku prokazují jen ty nejlepší služby. Samozřejmě podle reklam na ně, protože ve skutečnosti nejednou nejde o nic světoborného.
A lidé si takovou kosmetiku kupují a používají ji. Někdy proto, že jim skutečně prospívá, někdy proto, že má aspoň placebo efekt, to znamená, že ti, kdo ji používají, natolik věří v účinky, jež jsou slibovány, že snad i uvěří tomu, že se něco pozitivního děje, i když se to neděje. Kupují si ji a utrácejí za ni nejednou i vskutku hříšné peníze.
Ale ať už některá kosmetika účinkuje dokonale nebo ne, jisté je jedno. Že bychom se aspoň bez nějaké neměli obejít. Třeba i jenom proto, aby nás ostatní lidé neobcházeli velkým obloukem jenom proto, že by nás nemohli ani cítit. A to doslova.
