Jak se cítíte v dnešní době ledové – koronavirové? Jste stále optimističtí s výhledem radostné budoucnosti jako před pár lety, kdy jste se potkávali se svými přáteli, s rodinou slavili jmeniny, narozeniny nebo jste pozvali celou rozvětvenou i vzdálenou rodinu k oslavě stříbrné svatby vašich rodičů či významného jubilea? Kamarádi se sjížděli na pokec do oblíbených hospůdek, jejich manželky jim to neustále předhazovaly, že je zase večer neuvidí a celý víkend s nimi nic nebude, když se připotácejí druhý den ráno.
Na denním pořádku byly srazy spolužáků ze základek či středních anebo vysokých škol. Celá republika žila.
Chodili jsme do zaměstnání – někdo s chutí, někdo s nechutí, ale ta nás přešla, když jsme prohodili pár slov při obědě s kolegy či kolegyněmi, přetřásli, co se kde událo, jak nás ta „naše“ prudí anebo ten „náš“ zrovna včera naštval, když nevynesl koš. Postěžovali jsme si na děti, že nosí poznámky ze školy a prostě jsme semleli, co nám slina na jazyk přinesla. Vypovídali jsme se a pustili jsme domácí starosti z hlavy. A někdy jsme se i rouhali, když jsme si stěžovali na těžký život.
To jsme ale nevěděli, co za nějaký čas přijde. Korona! Možná leckdo zavzpomíná na časy, kdy děti chodily pravidelně do školy a školních družin, vozili jsme se na zájmové kroužky a byli jsme v jednom kole. Jak by mnozí rádi dnes měnili vězení svých dětí za opětnou pravidelnou školní docházku. Jen ti rodiče, kteří zůstali při distanční výuce svých dětí doma, aby na ně dohlédli, jen ti vědí, co je to stálo nervů, křiku, někdy až odevzdanosti, když neustále dohlíželi na své děti.
- aby se připravily na distanční výuku,
- aby vydržely u počítače,
- aby neodbíhaly nebo neusínaly – to podle toho, jak záživnou školní výuku si paní učitelka pro děti připravila.
Časy se mění a my s nimi, ale vězte, že i tahle doba jednou skončí a zase se navrátíme všichni tam, kam jsme směřovali dříve a možná si všeho budeme vážit více.
