Kdykoliv zajdete někam na úřad, abyste tam něco vyřídili, zřejmě tam po vás budou chtít nějaké ty personálie. A mezi nimi docela běžně i vaši adresu trvalého bydliště. A pokud tento údaj z nějakého důvodu nedoložíte, nejspíše vám nebude vyhověno. Protože adresa je něco, co je úředním šimlem vyžadováno naprosto běžně. A má to pro úřady nesporně i význam, není to jenom nějaký jejich plezír, vědět, odkud jejich návštěvník je.
Ať už potřebujete nějaký doklad, úřední rozhodnutí, prostě ‚bumážku‘, musíte svou adresu uvést. A nelze jednoduše napsat coby bydliště jenom ulici, s tím, že na této bydlíte v nepřeneseném smyslu slova, případně uvést linku městské hromadné dopravy, ve které spáváte, případně most či kontejner, jenž je vaší střechou nad hlavou.
Jakmile člověk nemá byt či dům, jehož je obyvatelem a třeba (ale ne nezbytně) i vlastníkem, u úředníků neuspěje. A to pak znamená nejednu komplikaci v životě.
Ale je pochopitelné, že komplikacemi s úřady ještě ani zdaleka nekončí těžkosti, jež ten, kdo nemá kde bydlet, má. Hlavními komplikacemi je totiž v první řadě to, že člověk nemá kde hlavu složit. Nemá kde se skrýt před nepřízní počasí, nemá kde bezpečně schraňovat svůj majetek, nemá své soukromí, nemá kde a jak využívat nejednu službu, již může takové bydlení poskytovat a také obvykle poskytuje. A to je hodně nepříjemné. Protože spát za každého počasí (skoro nebo docela) pod širým nebem je o zdraví, člověka může kdykoliv kdokoliv napadnout, okrást, znásilnit, prostě mu udělat něco, oč normální člověk nestojí, není se kde umýt či si vyprat. A skutečnost, že takový bezdomovec vlastně může spát kdekoliv a nemusí se starat o to, kdy a jak se dostane domů, protože má domov vlastně pomalu všude, není útěchou.
A proto se lidé snaží ze všech sil, aby bydleli co nejlépe, nebo aby aspoň někde bydleli. Protože jen pak mohou normálně žít.
