Jenom skutečně málokdo dokáže žít životem pravého a nefalšovaného poustevníka. Jen málokdo dokáže oželet všechno to, co mu současná vyspělá společnost nabízí, a stát se ve své bídě soběstačným. Ovšem takové zapojení se do nějakého společenství není zase až tak snadná věc. Vztahy mezi lidmi se nerodí samy od sebe, o ty se musí každý zasloužit svým každodenním snažením.
Když si chce někdo nové vztahy vybudovat, měl by mít v první řadě ujasněno, koho by rád ve své blízkosti měl. Lidé jsou totiž různí, a někdo, kdo neodpovídá kritériím výběru, jež by člověk preferoval, by se nikdy opravdovým druhem na cestě životem stát nemusel.
Rozhodně se vyplácí, může-li člověk budovat nové vztahy na základě vztahů stávajících. Velice často se totiž dá spolehnout na to, že přítel mého přítele může být i mým přítelem. Ten, ke komu máme blízko, totiž vesměs ctí obdobné hodnoty jako my sami, a tudíž i ti, s nimiž dotyčný vztahy udržuje, musí aspoň v hrubých rysech odpovídat takovým parametrům.
Pokud pak nelze využít tohoto zjednodušení volby, měl by být člověk obezřetnější. Ně každý, kdo se tváří jako dobrá duše, touto totiž i je. Lidé jsou různí, a vsadit na někoho, kdo dokáže ošálit přetvářkou, by tak mohlo skončit klidně i velmi zle. Tady je tedy zřejmě lepší postupovat při navazování vztahů pozvolněji, toho druhého si raději oťuknout, pověstně dvakrát měřit a až pak řezat. A to vlastně i proto, že snaha o rychlé sblížení by mohla působit nežádoucně, mohla by toho druhého odrazovat. A to by neznamenalo jistý příznivý vývoj.
A rozhodně je třeba zvolit dobře i místo, kde si člověk takové vztahy budovat začíná. Dobrým místem může být jak pracoviště, tak i jiné místo, kde se angažují lidé, kteří by mohli být tomu hledajícímu blízcí. Hospoda či nějaké pochybné místo totiž obvykle nezaručují, že se tu naleznou dostatečně vhodní partneři. A než se upsat nežádoucím vztahům, to je nejednou lepší zůstat sám.
