Je prokázáno, že v době pandemie nakupujeme více, než je zdrávo a než je potřeba. Někteří lidé si tak kompenzují sociální izolaci, když nemohou být ve společnosti s přáteli a kamarády, navštěvovat se, společně provozovat sporty anebo rodinné společné výlety či cyklo toulky. Být zavřený doma je pro leckoho přímo depresivní a když se k tomu přidá propuštění z práce a najednou zůstáváte doma celé dny a nemáte možnost vystrčit nos alespoň na těch osm hodin zaměstnání, stávají se dny i noci noční můrou. Lidé ztrácejí motivaci chodit ven, začínají lenivět a navíc si to zdůvodňují tím, že by se mohli nakazit …
A tak se vrhají na svět internetu a baví se nakupováním. Ono – je rozdíl vytáhnout tisícovku a v obchodě jí zaplatit – vidíme, jak nám uniká z peněženky, předáváme ji prodavači a „smetana“ mizí v kase. Doprovázíme ji očima a možná si příště už rozmyslíme, zda ji bezmyšlenkovitě jen tak vytáhneme, abychom jí zamávali na rozloučenou. Kdežto u internetových nákupů nás to až tak netrápí, protože peníze ve skutečnosti nevidíme. Platíme on line platební kartou a je rozdíl platit skutečnými penězi, které držíme v ruce anebo kouskem plastu. Ten nám neříká ty-ty-ty – ty to budeš platit! U pokladny přiložíme plast k čidlu anebo na internetu vyťukáme pár čísel a je hotovo, je zaplaceno.
Proto se nám tak dobře utrácí on line, peníze nevidíme a jde to lehce. Možná nám zatrne až když spatříme výpis z našeho účtu, když prohlédneme, jak jsme se rozjeli, ale to už bývá pozdě. Máme nakoupeno, máme zásoby a naše nákupní horečka opadla. Někdo přehnanými nákupy léčí sociální současnou izolaci. Je dobré je mít ale stále pod kontrolou a když se nám to nedaří, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Šíleným nákupům se dá totiž i propadnout a vzniká přímo závislost na nakupování. Má už i svůj název „oniománie“.
