Brali jste se z čisté lásky a více než sedmnáct vám bylo let. Potkali jste se a zajiskřilo mezi vámi jakési zvláštní fluidum. Říká se tomu zamilovanost. Ale bohužel zamilovanost přečká jen pár prvních let, poté se zvolna vytrácí díky každodennímu běžném životu, který jste začali spolu žít. Po zamilovanosti u párů zpravidla přichází láska, kdy jeden na druhém poznáváte jeho klady, vzájemně sdílíte své zážitky, vyprávíte si o svých přáních a touhách, vytváříte spolu domov pro vaše ratolesti, které se vyklubaly na svět.
Láska se ale musí živit, stejně tak, jako se krmíme my sami. Láska se bez něhy, vzrušení, nových společných zážitků, smíchu, radosti, setkávání se s rodinnými příslušníky a bez podnětů, vytrácí. Měli bychom ctít a vážit si druhého partnera. Pokud milujete, nic pro vás není překážkou. Rádi si vzájemně přichystáte různá milá překvapení. Muž alespoň občas obdaruje svou manželku kytičkou a nemusí to být hned pugét 50 rudých růží. Naopak – i něžné konvalinky na jaře předané s láskou své milé jí vyřídí, že na ni partner myslel, když je kupoval. Stejně tak manželka může překvapit svého partnera pozváním na sportovní utkání jeho oblíbeného klubu, i když ona sama tento sport nevyznává.
Není to o tom, že se bude přemáhat pro klid rodiny, ale není jí zatěžko doprovodit muže na zápas jeho snů, protože ví, že se jí podařilo splnit jeho sen a je ráda, že ho může sdílet s ním.
Manžel zajisté překvapí svou milovanou pozváním na koncert vážné hudby, kterou žena nade vše miluje. Muži, ačkoliv vyznává popík, je ctí doprovázet manželku na koncert, uvést ji do lóže, opatrovat ji po celou dobu koncertu, věnovat se jí a s láskou ji bezpečně dopravit domů. Tomu se říká láska.
Žít jeden pro druhého, ale mít i své vlastní zájmy a koníčky. Přesto je úžasné, když věnujete partnerovi čas bez výčitek a sdílíte s ním jeho zájem, byť to není podle vašich priorit. Jen to nesmí být přes vaši sílu. Prostě to tak chcete.
