Lidský život je nejednou nesnadný. Na jednu stranu totiž lidé objevili spoustu věcí, které jim ho činí zvladatelnějším, nejednou známe metody, jak dosáhnout výhod, o jakých se dřívějším generacím nemohlo třeba ani zdát, jenže na stranu druhou se náš život v mnoha ohledech natolik zkomplikoval a stal složitým, až nám z toho není do smíchu.
Ovšem žít fádním životem není určitě to pravé, a trápit se v něm na každém kroku také není zrovna rozumné. A proto se lidé uvolňují různými činnostmi, jež jim dělají dobře. Abychom se z toho všeho nezbláznili nebo si ‚nehodili mašli‘, máme tu i všelijaké kratochvíle. Tedy oddáváme se i činnostem, jež se souhrnně dají označit jako zábava.
Zmíněný pojem, tedy zábava, je ale dost relativní pojem. I když všichni víme, co tato obnáší, ve skutečnosti si pod ní představujeme každý něco aspoň trochu jiného. A dokonce i to, co je pro někoho zábavou, může být pro jiného třeba i trestem.
Někdo tak s oblibou sportuje a takováto činnost mu dělá náramně dobře. Zatímco pro jiného je sport něčím, čemu se raději vyhne velkým obloukem, a má-li se už něčemu podobnému věnovat, trpí. Někdo rád vaří, zatímco jiný za tímto vidí leda tak horu špinavého nádobí, jež se musí umýt. Někdo chodí do divadla, do kina, na balet či do opery a je na vrcholu blaha, zatímco jiný tam usíná nebo celou dobu jenom pošilhává po hodinkách, kdy že už bude vytoužený konec. Někdo staví rád modely, zatímco jinému dojde trpělivost už po prvních pár dílcích a všechno vztekle rozmetá kolem sebe. A podobných rozdílů v názorech na zábavu je dost a dost.
Zkrátka něco zábava je a něco není, a to podle toho, jak to konkrétní jedinec vnímá. Každý jsme jiný a každému z nás dělá dobře na duchu něco jiného. A proto je třeba najít si to své, a to klidně i tehdy, když se to našemu okolí nezamlouvá. Protože bavit se je nezbytné. Bez zábavy by náš život nestál ani za zlámanou grešli.
