Co je to vlastně ono zvláštní slůvko m ú z a ? Většinou si ho spojujeme s literární tvorbou anebo si představujeme, jak múzu chytají herci, zpěváci, světoznámí malíři, skladatelé a všichni umělci těchto „vyšších kruhů“. Jistě musejí mít talent a nadání, ale umějí také trošku pracovat s myslí a duchovnem, i když si to třeba nepřipouštějí. Znáte ten pocit?
Třeba skládáte básničku nebo píšete článek a dlouho na nic nemůžete přijít. Nenabízí se žádný dobrý rým, povídka nemá tu správnou zápletku, máte pocit, že se vám nedaří, vztek vám zatemňuje mysl. Jste na nejlepší cestě alespoň pro tuto chvíli všeho zanechat a nechat odpočinout vaší mysli a vašemu tělu. Jste prostě přetaženi a jaksi „zabukováni“ a čím více budete přemýšlet, tím více vás opanuje vztek, že si na nic nemůžete vzpomenout a červená nit se přetrhne. Určitě ji násilím nenavážete a když ano, zůstane na ní uzlík. A to může být pěkný zádrhel. Nakladatel vám povídku vrátí, protože mu jaksi „neštymuje“. Za to může nenápadný malý uzlík, kdy jste násilím přebili vědomí a prostě něco vyplodili. Sice to má smysl, dali jste si pozor na správnou interpunkci a opravili gramatické chyby. Dokonce máte i dostatek slovní zásoby a vyjmenovaná slova chrlíte jako když práská bičem. A pořád to není ono.
Nepřiletěla a nepolíbila nás ona sladká bohyně, která způsobí, že dokážeme sedět u počítače s prsty na klávesnici a prsty nám přímo tancují před očima a povídka dostává tu správnou zápletku, která graduje. Jestliže je naše mysl volná a přístupná nápadům zvenčí, pak máme zpola vyhráno. Inspirace k nám přiletí na andělských křídlech, my přidáme více píle a zdatnosti, vytvoříme si okolo sebe klid nebo chaos – to podle nátury člověka – a tvoříme a vše nám jde jaksi lehce od ruky. A to je ten správný pocit, který nám a potažmo následně čtenářům přinese uspokojení a radost.
